Blog

Buďte trpěliví

Sedím tiše na břehu jezera, jehož vlnky se hravě dotýkají mých bosých nohou. Poslední hřejivé paprsky zapadajícího slunce hladí mou tvář a vzduch je prosycen vůní babího léta. Zavírám oči a zklidňuji mysl. Znovu se v duchu vracím k myšlence, která mi v posledních několika dnech nedává spát. Nechávám se unášet na vlně života a zvolna zaměřuji svou pozornost na onu  myšlenku. Cítím, že jsem svědkem úžasného objevu…

Už ani nevím kdy a jak se to stalo. Kdy nastal ten zlom v mém životě. Možná to ani nebyl zlom, ale pozvolné přijetí pravdy. Asi to není ani důležité, protože podstatné je, co se stalo. Když se dnes dívám kolem sebe, vidím své minulé Já v tolika lidech, že mně to až zabolí. Rád bych jim řekl, jaký jsem byl a kam mně to zavedlo, ale zároveň si uvědomuji, že každý máme svůj příběh, svou cestu. A já mám ke každému příběhu a cestě velkou úctu a respekt.

Co se tedy vlastně v mém životě událo tak fantastického? Něco jsem si uvědomil. Vždy, když si něco uvědomíme, měli bychom být neskonale vděční. A já jsem za to opravdu vděčný.

Kdykoliv jsem ve svém životě chtěl něčeho dosáhnout, použil jsem v první fázi chtění. Ve druhé fázi se k tomuto chtění přidalo přemýšlení, jak toho dosáhnout. Bylo to urputné přemýšlení s vráskami na čele. Ve třetí fázi nastalo ovlivňování a dělání. Taktéž urputné, které se po čase změnilo v zoufalou snahu. Ano, čtvrtá fáze byla vždy zoufalé snažení. A pátá fáze měla obvykle dvě alternativní podoby. V jedné podobě došlo k umolousanému vítězství a v té druhé k ještě umolousanější prohře. Alespoň tenkrát jsem to tak viděl.

Vždycky jsem se snažil věci ovlivňovat a řídit. Tak nás to přece učili. Takový jsem dostal do vínku program. Zdolávat překážky a překonávat odpor. Chtěl jsem hlavně co nejdříve vidět výsledek a zažít ten slastný pocit dosažení cíle. Ale obvykle se nic nedařilo tak, jak jsem chtěl. Čím víc jsem na věci „tlačil“, tím horších výsledků jsem dosahoval. Bylo to tak tristní, že jsem se vážně začal zabývat otázkou, kde je chyba. A jednoho dne, odkudsi z neznáma, přišla záhadná odpověď: „Chyba jsi Ty!“.

„Já??“, podivil jsem se v první chvíli. „Já, se vším svým chtěním a snažením?“, namítl jsem v duchu. Až za hodně dlouhou dobu jsem si uvědomil, že tou chybou jsem byl skutečně já sám. Tedy vlastně moje mysl. Mysl, která si namlouvala, že všechno co se kolem ní děje je jejím výtvorem a že bez jejího vlivu by se nic neudálo. Mysl, která zoufale lpěla na své „genialitě“, nechápajíce nezadržitelný proud života a jeho tempo. Mysl, pro kterou byla kauzalita jedinou možnou realitou. Uvědomil jsem si, že to není moje mysl kdo to tady řídí a ovlivňuje a že se věci dějí i bez jejího přičinění. A mnohem lépe. Dodnes si nejsem jistý, jestli je tu vůbec někdo nebo něco, kdo věci řídí a ovlivňuje. Možná se věci prostě dějí. Kdoví? Ale jedno vím jistě. Ve chvíli, kdy jsem se vzdal, kdy jsem přestal lpět na výsledku a touze po moci nad mým životem, se všechno jako mávnutím kouzelného proutku změnilo.

Začal jsem dělat ty správné věci ve správnou chvíli. Potkával jsem lidi, kteří mi vědomě i nevědomě pomáhali v růstu. Začal jsem vidět souvislosti, které jsem dříve neviděl a příležitosti tam, kde jsem dříve viděl jen překážky. Získával jsem informace v různých podobách a na první pohled zcela náhodně. Proud života začal fungovat a já jsem se jím nechal unášet tempem jaké si on sám zvolil. Naučil jsem se trpělivosti, neboť není větší ctnosti.

Dnes si v každé situaci snažím uvědomovat, že život má svoje přirozené tempo a proto,  aby dobře fungoval musím toto tempo ctít. Být prostě trpělivý. Přirozený běh věcí je vždy nejlepší volbou. Život najde vždy tu nejrychlejší, nejharmoničtější a nejefektivnější cestu. Proto buďme trpěliví. Pokud konáme v souladu s životem, výsledek se dostaví. Vždy. Bez vyjímky.

Otevírám oči a na tváři mám úsměv. Slunce už dávno zapadlo, ale já vím, že když budu trpělivý, opět se objeví. Nezávisle na mé vůli, ale s o to větší jistotou :-).

Jindřich Tvrdík

www.vitalniprincip.cz

Trpělivost
Trpělivost