Blog

Rozhovor tatínka s dcerkou v nepříliš vzdálené budoucnosti

Dcerka: Tatínku, paní učitelka nám dneska ve škole říkala, že lidé si dřív jídlo vařili, je to pravda?

Tatínek: To je pravda. Ještě i já, když jsem byl malý, jsem jedl jídlo uvařené.

Dcerka: Brr, ty jsi také jedl jídlo uvařené?? A to jsi nevěděl, že z něho můžeš mít tu nemoc, tu…….jak jste jí říkali?

Tatínek: Myslíš rakovinu?

Dcerka: Ano, ano to je ona! O té nám také vyprávěla paní učitelka. Říkala nám, že kvůli ní zemřelo hodně lidí.

Tatínek: Ano ano, rakovina……víš nevěděl jsem, že je to z toho vařeného jídla. Byl jsem moc malý.

Dcerka: A babička s dědou to také nevěděli?

Tatínek: Ne holčičko, ti to také nevěděli.

Dcerka: Nikdo to nevěděl?

Tatínek: Ne tak úplně. Někdo to věděl.

Dcerka: A proč to neřekl těm ostatním?

Tatínek: Někdo se snažil to říct, ale moc lidí neposlouchalo. A někdo se to říct bál.

Dcerka: Bál?? Proč se bál?

Tatínek: Bál se, protože by si od něj už nikdo nekoupil lék, který tuto nemoc léčil a který on vyráběl.

Dcerka: Tomu nerozumím.

Tatínek: To chápu. Zkusím ti to vysvětlit. Tenkrát byli na světě lidé, kteří se zabývali léčením nemocí. Nemoci se léčili léky, které vyráběli zase jiní lidé. A protože nemocí bylo hodně, tito lidé byli hodně bohatí. Ostatní lidé jim věřili. A poslušně polykali léky, o kterých tito lidé, kteří je vyráběli tvrdili, že je uzdraví. Ale neřekli jim, že jim zase jiné nemoci způsobí. Oni to věděli a věděli i, že všechny nemoci způsobuje špatné jídlo, málo pohybu, stres a velké znečištění naší planety. A protože tito lidé chtěli být ještě bohatší, tak se domluvili s lidmi, kteří ty nemoci léčili, že to nikomu neřeknou. Dokonce si začali vymýšlet další nemoci, aby mohli prodat ještě více léků…

Dcerka: Oni si vymýšleli nemoci?? A jaké?

Tatínek: Třeba takový únavový syndrom nebo metabolický syndrom.

Dcerka: Co to je?

Tatínek: Jenom hlouposti miláčku, jenom hlouposti. Tím se nemusíš trápit, protože nic takového neexistuje a neexistovalo.

Dcerka: A tatínku, paní učitelka nám říkala, že jste jedli i zvířátka….to ale není pravda viď? To jste nemohli jíst, že ne?

Tatínek: Je mi to hrozně líto holčičko, ale i to je pravda.

Dcerka: To přece není možné! Proč jste to dělali? To jste ty zvířátka neměli rádi?

Tatínek: Měli holčičko, ale jenom některé tak, jak si to představuješ. Jiné jsme měli rádi jinak. Ale to nemůžeš pochopit. Ani já to nechápu.

Dcerka: A ty jsi také jedl zvířátka?

Tatínek: Ano miláčku, také. A moc mně to mrzí. Možná jsme to dělali proto, že jsme sami sebe neměli moc rádi. Dnes už je to jinak. Víme, že nám vařené jídlo, maso, mléko a jiné uměle vyrobené potraviny ubližují. Víme, že to není přirozené a že nám to způsobuje bolest a utrpení. Dnes se máme mnohem víc rádi.

Dcerka: Jsem moc ráda, že už to není jako dřív.

Tatínek: Já také miláčku. Jsem šťastný, že jsi zdravá a šťastná. Že nevíš co jsou to nemoci, léky, nepřirozené jídlo, chemie, války, zabíjení a nenávist. Jsem šťastný, že jsme to pochopili a ty jsi se mohla narodit do zdravého, láskyplného a šťastného světa. Miluji tě.

Dcerka: Taky tě miluji tatínku.

Jindřich Tvrdík

www.vitalniprincip.cz

Štěstí máme nadosah.
Štěstí máme nadosah.